O knize: rok / Šel jsem k jezeru, u kterého Eustace seděl na nízké židli a s klidnou tváří poslouchal, jak se svět probouzí a v mé duši... Nic V mé duši nebylo žádné očekávání ani úzkost, ačkoli tam bylo také málo klidu. Byl jsem spíše podrážděný. Nerozuměl jsem svému světu! Jak slepí jsme a o naší Zemi nevíme zatraceně nic, protože klidně žijeme bok po boku se skutečnými vlkodlaky z pohádek a nemáme o tom ani ponětí! Co tam je! Drak, kterým děsí děti, je to, čím jsem se osobně ukázal být, idiocie! A žiju ve stejném světě! Chodím s lidmi do stejných obchodů! Bydlím v obyčejném bytě a jezdím autem! Můj mozek to vůbec nedokázal přijmout. Žil jsem tu tak dlouho a nic takového jsem ani netušil, jako všichni lidé na planetě Zemi!